Něco málo o mojí maličkosti a o mém rozhodnutí stát se či nestát... :)

 Ahojte všichni,

Letní výhled na vesnici při výběhu na kopce 

spousta z vás mě zná. Někteří jste možná členové mojí rodiny, moji kamarádi, moji spolubojovníci, ale budu doufat, že někteří...a třeba jsi to právě TY, čtenáři, kteří o mě nic neví a na blog zavítal z čisté zvědavosti.

Ve chvíli, kdy tento příspěvek píšu, jsem 26 a půl letá slečna ( prý už paní, ale věř nebo né, na to se opravdu necítím), která miluje cestování, sport, vaření a snaží se užívat život plnými doušky. Pocházím z vesničky, která je na úpatí Bílých Karpat a věř, že je u nás opravdu krásně, teda obzvlášť, pokud není zima a naši milí sousedé z vesnice nezatopí plastem, to pak i tato krásná vesnice lehce štiplavě zapáchá.
Cestování mám vlastně ráda už od malé holčičky, kdy jsem jezdila s mámou k moři....a pak už jsem s mámou ani jezdit nemusela a začala jezdit sama. Jsem taková světoběžnice. Ráda objevuju nové kultury, poznávám nové lidi. Díky své ukecanosti to většinou ani není problém.
Ten sport, oproti cestování, jsem od mala ráda neměla. Až s postupem času jsem přišla na chuť běhu a posilování, které se stalo mojí takřka denní součástí.
A vaření? To ke mně tak nějak patří...nemysli, že bych byla typická kuchařka, která stojí u plotny a vaří tradiční česká jídla. Na to mě opravdu NEUŽIJE! A snad i proto jídla vymýšlím, obměňuju, přetvářím a upravuju, až častokrát vznikne něco, co původně vypadalo úplně jinak a chuť je ještě vzdálenější. A taky peču. Peču podle receptu, což ale neznamená, že se jím řídím, ale i podle fantazie, která se v průběhu pečení častokrát mění. Proto své recepty nemůžu uvěřejňovat často. Proč? Protože si je většinou nepamatuju...

Jedna z mých deních dávek cukru :)

Možná si říkáte, proč jsem se ve 26 letech rozhodla stát se AuPairkou?
To rozhodnutí vlastně přišlo už dříve. Vždycky jsem chtěla rok (nebo dva) plný dobrodružství zažít, ale protože jsem studovala, chtěla jsem školu dokončit bez roční pauzy. A když jsem se při své poslední návštěvě Houstonu, kde jsem se odborně věnovala psaní své diplomky, poznala skupinku AuPairek a jejich rodiny, rozhodnutí bylo jasné- chci se k jedné z nich vrátit. A tak slovo dalo slovo...a já snad za 46 dní odletím do USA, Texas, Houston :)