3 týdny do odletu...aneb předodletové šílenství v začátcích

Jak jsem slíbila tak i dělám :) Nový článek se pomalu, ale jistě líhne....
Od pondělí, přesně za 3 týdny odlítám a když si to tak uvědomím, je to úplně ŠÍLENÉ! Protože předchozí 3 týdny utekly jako voda....vlastně ještě rychleji. A mě toho čeká ještě tolik!
Minimálně 2 další týdny strávím prací, teda ne každý den, ale skoro každý- tím jsem si zkrátila ten "můj" čas v ČR ještě trochu více, než jsem chtěla. Ale tak aspoň nebudu válet šunky doma, ani na koupáku a nebudu šílet, co ještě nemám nachystané :)
Protože toho času už nazbyt vážně nebude, vytvořila jsem si takový předodletový kalendář, kde si zapisuju, co je potřeba stihnout, s kým se ještě vidět a kde nejlépe mi to pasuje.

Je fajn vědět, co vás ještě čeká, které dny máte volno a kdy si naopak už nic neplánovat. 

Z doktorů už mi chybí jen zubař, a to hned dvakrát a díky tomu si i jeden z volných víkendů nejspíš protrpím...(vytržená 8ka)- ale třeba mě to letos překvapí a já odejdu jako hrdina za 15 min bez bolesti! To by bylo super!

Pak mě ještě čeká pár rozluček. Hned příští týden se nejspíš naposled uvidím s Káťou a Káťou a asi taky s Magdou. Ach jo...A 9.mě potom čeká loučení s Nikčou. U ní mě to mrzí teda pořádně, protože s největší pravděpodobností zmeškám její svatbu, kterou plánuje na příští rok.
S mojima holkama ze střední ( Emčou a Ivčou) je plánovaný víkend 7-9 :) No a ten poslední víkend už bude nejspíš plně balící a chystací.
Na co nechci v kalendáři zapomenout a potřebuju ještě dopsat, jsou oblíbená jídla, která si v USA nejspíš nedám (a nebo možná jo? Kdo ví...) každopádně to nechci podcenit a tak si tam ještě musím zařadit kuře na paprice, žampionovou omáčku, smažené (všechny druhy) sýry a hřibovou vánoční polívku, ta mi bude chybět úplně moc.
NA svůj seznam si postupně zaškrtávám, co mám a co naopak musím ještě dokoupit. Dárečky pro family už skoro mám, kosmetiku a léky pro sebe (až na malé detaily). Taky si musím přibalit svoje oblíbené mňamky a už se mi taky v pokoji hřejí dvě oblíbené marmelády, doufám, že mi je teda nikdo nevezme na celním.
Ještě chci proplánovat oblečení...uááá, to bude den strávený jen s přebíráním šatníku. Znáte to, když máte oblíbené kousky, pak některé, bez kterých víte, že nevydržíte...a pak si říkáte...a co kdyby? No, už samu sebe vidím, jak se v tom všem přehrabuju a zoufám si! Nejspíš na tohle všechno pozvu holky (a udělám tak i velký "bazar").

No, předodletové šilenství začíná....
O tom, co si nutně potřebuju zabalit zase příště :) Vám všem přeji hezký víkend!
P.S. Víza včera dorazila, jupííííí!!!!

P.S.S. Uvažovali jste nad tím, co vám z ČR bude chybět nejvíce, až vyjedete někam za moře? Já, při svém takřka každodenním výběhu si uvědomuju, že mi bude chybět příroda při běhání. Vidět západ slunce nad lesem, cítit čerstvě posekanou trávu nebo slyšet bečet ovce....

jedna od nás z vesnice :)

Cesta do velkoměsta za vízem...

Píše se 20. červenec 2015 14:10 odpoledne a já se vydávám na svoji první část cesty- do Brna za Hančou, u které dnes budu nocovat a která mi bude v další dni oporou. Cesta je perná, jelikož 3 hodiny v úmorném vedru jsou nekonečné. Po výstupu je plán jasný. Jít se zchladit do Vaňkovky a pokud to půjde dobře, vybrat si i nějaké sandálky. S velikostí 42 to není žádná loterie, přebírání ve výprodejích už vůbec ne, proto, když zavolá Hanka že už si jde pro mě :) ji zlanařím na výlet do dalších obchodů :) A tak, abysme se pořádně uchodily a unavily a pak i dobře spaly ( hahahha, tohle zpětně beru jako dobrý vtip) se vydáváme na hon za boty. Je to fajn, až na chvíli, kdy zjišťuju, že by se mi hodily vytištěné fotky na ambasádu, které jsem tak trochu zapomněla- nervy začínají pracovat naplno a tak s Hankou, o půl 9 večer zjišťujeme, u kterého foťáka ještě budou mít otevřeno, nasedáme na autobus a míříme zpět do Vaňkovky, kde otevřeno mají- ale foták se přestěhoval!!! Grrrrr. OK, fotky budou muset počkat na zítra...NERVY NERVY NERVY
Hladové nakoupily a mířily domů, kde začínaly vařit, otevřely si vínko a kecaly a kecaly (to bysme nebyly my, ženské :D). Já u toho všeho kontrolovala dokumenty, stříhala vytištěné fotky z velikost 5,4 cm x 7,4 cm na 5 x5 a docela se u toho všeho nasmála, když jsem pak porovnávala své pokusy :D Každopádně, až se budete chystat vy, nenechávejte to na poslední večer :D (teď už se tomu všemu směju, ale věřte, že mi dobře vůbec nebylo). Co teda bylo potřeba?

1. DS- 2019 form, kterou dostanete od agentury

2. DS- 160 form, který si vytiskněte po vytvoření žádosti o vaše vízum

3.Doklad o zaplacení víz a data vaší schůzky (na mail vám dojdou čárové kódy, kterými se možná budete muset prokázat při vstupu na ambasádu)
4. SEVIS doklad o zaplacení- přijde společně  v balíčku s DS-2019 form

5. Váš PAS!!!!

6. A fotku :) Stačí jedna!

Možná po Vás budou chtít i placement letter nebo nějaké zpětné vazby v ČR, po mně je ale nikdo nechtěl

Všechny dokumenty asi 5krát zkontrolovány, nachystány a nervy postupně, pod sklenkou vína byly lepší :) Do postele jsme se dostaly až po 12... :D no, čekala na nás krátká noc.

Na cestě do Prahy

Ráno bylo kruté, ale díky příjemné společnosti a Student Agency jsme se dokodrcaly po naší vyhlášené dálnici až do naší Matičky Prahy. Pomalu se procházely, hledaly, kde bych se nechala vyfotit, až nakonec slovo dalo slovo a my našly fotografa, který má otevřené od 8:30, bomba! Stála jsem tam na čas, jako hodinky, jeden záblesk, tisk...8:35 jsem byla venku a spokojená s výsledkem. A tak jsme se vydaly na ambasádu, s Národní třídy na Malostranské náměstí je to č.22 kolem 6-9 min a tak jsem kolem 9 už nervózně přešlapovala před ambasádou. Hanka se vydala na vycházku a já pomalými krůčky do prvního patra. První jsem své dokumenty (ano, i ještě teplou fotku) dala velmi milému panu úředníkovi, který na mě mluvil celou dobu česky :) Posadila jsem se a za 5 min si mě už k okýnku č.5 volala milá paní úřednice, která chtěla sejmout otisky prstů. Nervozitou jsem jim to tam málem rozlámala :) a tak mě musela neustále upozorňovat, že je to opravdu drahá hračka :D no jo, to bych nebyla já...ale docela jsme se spolu zasmály a já už čekala na pohovor, ten opravdový. Měla jsem trochu strach, protože už mám v pase jedno vízum a to B2, ale paní byla úúúúúplně senzační a i když zjišťovala proč a jak, tak mi nakonec víza schválila a ještě doporučila, abych přehodnotila své budoucí plány a studovala PhD. v Texasu. VISA APPROVED!!! Yay!!! 

Teď už jsme si svůj den mohly jen parádně užít. Procáraly jsme Prahu, udělaly pár fotek :)

Foto s hradem nesmé chybět

A Krtečkem, věrným kamarádem českých dětí také NE!

 a parádně se nadlábly. Nakonec jsme to obrátily směr Brno už ve 2, místo plánovaných 2:30 a dobře jsme udělaly, ten další totiž měl parádní zpoždění!
U Hanči na bytě jsme se lehce občerstvily, odpočinuly a já o hodinku a půl později nasedla do autobusu směr DOMŮ, na posledních 26 dní...
Jaké jsou mé plány na poslední dny a co si balím s sebou? .....to vše zase v dalších článcích :)

Na závěr bych ráda vyslovila jedno velké DÍKY HANCE za její skvělou péči, ochotu a prostě za to, že je!!! Už se těším na naše další setkání, zážitky ( a snad co nejdříve) už i z USA :)

Month to go....

Po nějaké té době (ano, 10 dnech) se znovu hlásím. Opálená, spokojená, odpočatá :) i když po náročné cestě lehce přejetá. 

Týden strávený na dovolené byl naprosto fantastický. Užila jsem si každou minutu plnými doušky. Itálie je nádherná, miluju jejich architekturu domů, krásné hory i přírodu. Hned první den jsem se stihla spálit, ale i objevit, že i v Itálii můžu krásně běhat hned podél pláže, takže jsem každý den strávila aktivně. Několik hodin v moři, 2 cvičení a více než 55 km v nohách mi bylo zárukou, že jsem si ji užila nejen flákáním, opalováním a rochněním, ale i aktivně, což je pro mě, sportovního nadšence podstatné.
Nebudu zapírat, týden dovči utekl jak voda (a já si tak ukrátila čekání na odlet) a my jsme doma. Snažíme se odbordelizovat náš byt, prát (doufám, že tu naši pračku nezavaříme) a uklízet. 

Sumasumárum jsem zjistila, že:

Nejlepší pizza v Itálii ever je MARGARITA

Vína jsou lehoučká, pijou se sama :D

Těstoviny tak dobré, jako domácí od vinaře prostě v obchodě NEKOUPÍTE

Výběr sýrů od farmářů snad nikde jinde NESEŽENETE

Fešní Italové CHECKED! 

Nejhezčí zážitek byl VÝCHOD A ZÁPAD SLUNCE

Nejhorší zážitek snad jen KOMÁŘI A MEDŮZY (ale být požahaná znamenalo nechat se jít natřít fešným plavčíkem :D) 

Prostě parádní dovča se vším, jak má být!!!!

S bráchou na cestě z pláže

Jeden z úžasnch západů při mém večerním výběhu

Večerní procházky byly příjemné, zvlášť po extrémně horkých dnech

Moře bylo teplučké :)

I takový výhled na moře jsme při kratším výletu měli :)

Poslední den jsem si přivstala na východ slunce

Nejlepší zmrzlina EVER, naproti kostela v Martinsicuru! Doporučuju

Dechberoucí Italské Alpy

Od dnešního dne za 28 dní se už snad budu vznášet ve vzduchu (resp. už budu v NYC). K tomu, abych tam mohla být mě v nejbližší době čeká ambasáda. Už v úúúúterý na 9:15, tak na mě myslete, ať jsou hodní :)

Proto už poctivě chystám dokumenty, cvičím úsměv a snažím se nebýt nervózní ( ač to nejde), naštěstí s sebou budu mít záchranu v podobě kamarádky, ke které už zítra mířím, juchů :)

A o tom, jaký byl můj výlet do Brna a Prahy zase později v tomto týdnu :) A držte pěsti nejen mě, ale i kámošce, protože :) i u ní to snad bude na brzký výlet na ambasádu :)

Předodletový manuál vol.1- Co si vyřídit před odletem?

Takový odjezd na rok (ale pro některé i déle) není žádná sranda. Nejen to, že se musíte rozloučit s celým rodinným osazenstvem, kamarády, občas i přítelem, mazlíčky, atd. Věřím, že každý z nás se těší, až konečně pozná nová místa, přátelé, rodinu, zažije nové zážitky, ale aby to všechno i na druhé straně proběhlo bez problémů, je potřeba toho spoustu vyřídit a nachystat, a tak jsem se, ještě před mým odletem (a třeba i vašim), rozhodla, že sepíšu takový kratší (a možná i delší) předodletový manuál. I když mi stále chybí 41 dní o odletu. Tak čtěte a pokud vás napadnou nějaké další věci, pište :)

• PLNÁ MOC
  Proč? Protože ze zahraničí nebudete lítat domů, abyste si vyřídili všechno, co je potřeba vyřídit osobně. Určitě počítejte, že třeba nové bankovní karty, věci na poště, ale třeba i jiné, další podstatné věci bez plné moci nikdo za vás nevyřidí.
  Komu? Nejspíš rodičům, u mě to bude mamka, ale pokud už žijete s přítelem, nebo máte nějakou jinou blízkou osobu, které důvěřujete, svěřte to jí.
  Jak na to? Plná moc musí být úředně ověřená

• NÁVŠTĚVA DOKTORŮ
  Berete nějaké pravidelné léky? Tak vás tato myšlenka už určitě napadla :) já sama jsem se z dobré vůle , protože mám sebe opravdu ráda a svoje peníze taky (ač ty lékaře vážně nemusím) rozhodla, že ty nejnutnější oběhnu ještě před odletem.
  Obvoďačku jsem poprosila, jestli by mi neudělala ještě před odletem krevní testy, abych věděla, že jsem zdravá a nemám nic nedoléčeného, co by mě mohlo trápit hned od začátku. Poprosila, jestli by mi mohla předepsat léky, které předepsat může a mně se budou hodit. Určitě bych mrkla okem na nějaké ATB, ano, vím, že nejsme lékařky, ale už kolikrát se mi stalo, že mě něco chytlo, co jsem jen tak nerozléčila. Mé zkušenosti s dr. ze zahraničí jsou takové, že kolikrát mrknou jen z dálky a ATB předepíšou i tak, takže si tyhle návštěvy šetřím (a snad ani nevyužiju).
  Skočila si na gyndu, ano, předepsat antikoncepci. Mám  nejlepšího pana dr., který je naprosto na  1 (a myslím, že si na něj v US vzpomenu), se kterým vždycky ráda pokecám, škoda, že není i v USA, on je totiž milionový. Udělá mu tady malou reklamu a doporučím G-centrum v Olomouci, kde jsem se setkala zatím s nejlepší péči a stejně tak pana MuDr. Jiřího Nováka.
  A hlavní a nejpodstatnější lékař je pro mě momentálně ZUBAŘ. Ne, že by mě zuby až tak zlobily (ťukám na dřevo), ale chtěla jsem preventivně udělat pořádnou prohlídku, protože pojištění na zuby v USA nedělá skoro žádná pojišťovna a když, tak je to stejně neuvěřitelná pálka...Takže z jedné návštěvy jsou najednou naplánované 3. Při jedné jsem si nechala poupravit některé plomby, při druhé půjdu na vytrhnutí 8ky a při třetí už to bude snad vše ok :) a já budu moct bez problémů odjet do USA. Pan Mddr. Ladislav Hlavica je dr. na svém místě a i když zubaře nemusím, u něj tu návštěvu velmi ráda přetrpím :)
   Z mého výčtu dr. to už je asi všechno, ale určitě si i vy na některé vzpomenete :)

• ZRUŠENÍ ÚČTŮ / PŘENASTAVENÍ PAUŠÁLU
  Teď je u mě velká otázka, jestli zrušit svůj český bankovní účet nebo si ho nechat (přejít) k někomu jinému. Zjistila jsem, že platím nesmyslné částky za své výběry a jiné podobné srandy (třeba i vedení účtu) a tak, vlastně díky tomu, že už si více jak 3 měsíce nemůžu spravovat své bankovní konto online jsem se rozhodla účet zrušit- přejdu tak k někomu novému nebo ho zruším úplně. Je fajn si zajít do banky a zjistit, zda je opravdu nutné platit tolik, kolik platíte a na rok v USA to nějakým způsobem vyřešit...
  Co se týče paušálu, české číslo v USA používat moc nebudu. A když jo, tak jen v počátku, kdy nebudu mít americké číslo. Stejně jako americký bankovní účet to bude jedna z věcí, bez které se v USA člověk neobejde. Je fajn se zajít poptat, jak ho zrušit, popř. jak neplatit tak šílené pálky, které v dnešní době za paušály jsou :)
• ZDRAVOTNÍ POJIŠTĚNÍ
  Od agentury každý nějaké základní pojištění máme, což je fajn, je už jen na nás, jestli si ho rozšíříme nebo ne. Za mě je to fajn věc, protože tak máme jistotu, že pokud se něco stane, uhradí se nám většina/poměrná většina výdajů...jak říkám, rozhodnutí je jen na vás. 

Blížíme se takřka ke konci :) Dneska to není moc zábavné- vím :) Poslední týden před odletem jsou fajn udělat tyto dvě věci:

• ODHLÁŠENÍ ZE ZDRAVOTNÍ POJIŠŤOVNY
  Není to žádná věda, nebudou po vás potřebovat žádné dokumenty. Jen zajdete na pojišťovnu, oni si tam s váma něco sepíšou (ale jak slýchávám, je to všude jinak) a odejdete. Po absolvování programu je potřeba zajít zpět a doložit pojištění z celého roku, tak pozor! Abyste nemuseli doplácet zpětně. Já sama se plánuju odhlásit ve čtvrtek/ pátek před odletem. Podle toho, jak u nás na pojišťovně budou mít otevřeno.
• MEZINÁRODNÍ ŘIDIČÁK
  Je to nutná věc, bez té si v USA ani neškrtnete.
  Kam je potřeba zajít? Vydají vám ho v místě vydání vašeho řidičského průkazu. Cena je poměrně přívětivá- 50- 100 Kč, vystaví ho na počkání a budou po vás chtít jednu vaši podobiznu. Stejně jako odhlášení z pojišťovny budu toto provádět až poslední týden před odletem. 

Možná, že jsem na některé dokumenty zapomněla- stát se může :) Ale doufám, že vám, jako i mně, to pomůže utřídit si, co je ještě potřeba :)

Budu ráda za vaše komentáře, nápady a připomínky.

Útrapy s agenturou a vyplňování vízové dokumentace

Hezký den, stále ještě z Česka :)

Ještě před tím, než odletím (což se stane už za chvíli- mé odpočítadlo hlásí 45 dní do odletu), aby blog nezůstal úplně prázdný, chci sepsat, co předcházelo tomu, že třeba za 18  dní mířím na ambasádu a jakou agenturu jsem si vůbec vybrala?

Začnu agenturou, protože to je gré celého aupairkovského programu. Na jedné skupince na FB se vedou diskuze, která agentura je lepší, a proč?
Popravdě, podle mě je to jedno. Každá poskytuje něco jiného a cenově? Ve výsledku všechno vyjde tak nějak stejně....Pro představu agentur, které po světě, zaštiťující aupairky, najdete spoustu. Jen pro představu, u nás jsou velmi populárnín AuPair Care, Culture Care a AuPair in America.
Já, jelikož jse rodinku měla vybranou předem  (a po tom, co slyším, jak holky procházejí výběrkem, díky Bohu za to), jsem měla jasné, že musím před AuPair in America, kterou u nás v ČR najdete u agentury Cool Agent. Musím říct, že pracovníci, teda alespoň ty v Brně, jsou holky na svém místě. Ochotné, milé a velmi vstřícné. Za mě mají velké 1*. Ještě před tím, než jsem byla oficiálně schválená agenturou tomu všemu předcházela nekonečná dokumentace. Těch papírů, které musíte vyplnit před je opravdu hodně...a nejen papírů. Ale myslím, že to za to stojí :)
Nakonec jsem i já byla přijatá a mohla jsem udělat ten slavný "match" s rodinkou... a začít papírovat znova, tentokrát na víza J1.

První společný Starbucks s Hančou :) Úsměvy budoucích AuPairek

Víza J1

Že vyplňování vízové dokumentace na internetu není žádná sranda, to vám určitě potvrdí spousta z nás. Já jsem tohle vyplňování absolvovala už jednou, při žádání o víza B2. Není tam sice nic, čemu by nešlo rozumět, ale člověk musí dávat velký pozor, co vlastně vyplňuje a do jaké kolonky. Všechno mi ale zabralo kolem hodinky času. Což na tu hrůzu jde :)
Pokud někteří z vás třeba zvažují, jestli do USA odjet nebo ne a vaše angličtina není nejlepší, nebojte, myslím, že to zvládnout jde.
Pak už následovalo jen nahrátí fotografie na víza. Letos to, kupodivu, ťuk ťuk, šlo docela v pořádku a já tak mohla žádost odeslat, zaplatit a vybrat si termín schůzky. Zděšení přišlo teprve ve chvíli, kdy jsem si termín schůzek otevřela a první možné bylo: 10. srpna, tedy TÝDEN!!!! před mým odletem. Začal mě polévat studený pot a v duchu ( i nahlas) jsem si říkala, že to přece není možné stihnout.
Bylo to zrovna v době, kdy celosvětově nefungovalo vystavování víz, takže se termíny plnily velmi rychle. Štestí bylo takové, že systémy se rozeběhly a mě tak návštěva čeká 21.července. Lehce nervózní, ale s příslibem, že si užiju den společně s Hančou (nová aupair kámoška, u které doufám, že odletí co možná nejdříve po mě, abysme si mohly společně naplánovat nějaké ty meetingy nebo dovču), se začínám i docela těšit...

Něco málo o mojí maličkosti a o mém rozhodnutí stát se či nestát... :)

 Ahojte všichni,

Letní výhled na vesnici při výběhu na kopce 

spousta z vás mě zná. Někteří jste možná členové mojí rodiny, moji kamarádi, moji spolubojovníci, ale budu doufat, že někteří...a třeba jsi to právě TY, čtenáři, kteří o mě nic neví a na blog zavítal z čisté zvědavosti.

Ve chvíli, kdy tento příspěvek píšu, jsem 26 a půl letá slečna ( prý už paní, ale věř nebo né, na to se opravdu necítím), která miluje cestování, sport, vaření a snaží se užívat život plnými doušky. Pocházím z vesničky, která je na úpatí Bílých Karpat a věř, že je u nás opravdu krásně, teda obzvlášť, pokud není zima a naši milí sousedé z vesnice nezatopí plastem, to pak i tato krásná vesnice lehce štiplavě zapáchá.
Cestování mám vlastně ráda už od malé holčičky, kdy jsem jezdila s mámou k moři....a pak už jsem s mámou ani jezdit nemusela a začala jezdit sama. Jsem taková světoběžnice. Ráda objevuju nové kultury, poznávám nové lidi. Díky své ukecanosti to většinou ani není problém.
Ten sport, oproti cestování, jsem od mala ráda neměla. Až s postupem času jsem přišla na chuť běhu a posilování, které se stalo mojí takřka denní součástí.
A vaření? To ke mně tak nějak patří...nemysli, že bych byla typická kuchařka, která stojí u plotny a vaří tradiční česká jídla. Na to mě opravdu NEUŽIJE! A snad i proto jídla vymýšlím, obměňuju, přetvářím a upravuju, až častokrát vznikne něco, co původně vypadalo úplně jinak a chuť je ještě vzdálenější. A taky peču. Peču podle receptu, což ale neznamená, že se jím řídím, ale i podle fantazie, která se v průběhu pečení častokrát mění. Proto své recepty nemůžu uvěřejňovat často. Proč? Protože si je většinou nepamatuju...

Jedna z mých deních dávek cukru :)

Možná si říkáte, proč jsem se ve 26 letech rozhodla stát se AuPairkou?
To rozhodnutí vlastně přišlo už dříve. Vždycky jsem chtěla rok (nebo dva) plný dobrodružství zažít, ale protože jsem studovala, chtěla jsem školu dokončit bez roční pauzy. A když jsem se při své poslední návštěvě Houstonu, kde jsem se odborně věnovala psaní své diplomky, poznala skupinku AuPairek a jejich rodiny, rozhodnutí bylo jasné- chci se k jedné z nich vrátit. A tak slovo dalo slovo...a já snad za 46 dní odletím do USA, Texas, Houston :)