50 ways to say GOODBYE!

Už je to tak, nadešel víkend, kdy ta nutná rozloučení opravdu přijít musí a musela. Je neděle ráno a já, místo toho, abych se pořádně vyspala na svou dlouhou cestu, tady sepisuju článek. Asi kvůi nervozitě, možná i kvůli nadšení, se tak brzo ráno budím už skoro celý tento týden ( a pak bych to nejradši celé odpoledne dospávala :D ) a tak při otevřeném okně a konečně čerstvém vzduchu, který mi proudí do pokoje po více jak měsíci, přemýšlím nad tím, jestli je nějaká zaručená cesta, jak se s těma, ktré nejvíce milujeme, rozloučit?
Věřte, že to teď bude znít strašně srandovně, ale v záplavě googlení všeho a pořád, počínaje: JAK SE SPRÁVNĚ ZABALIT NA ROK, přes CO DOVÉZT RODINĚ Z ČR ZA DÁRKY konče JAK STIHNOUT PŘESTUP ZA 45 MIN jsem si jednu z dalších podotázek googlila i JAK SE SPRÁVNĚ ROZLOUČIT?
Google je chytrý pán a tak od toho, jak správně kondolovat, přes jak se rozloučit ve skupině na FB- nic z toho, díky Bohu, nepotřebuju, mi našel i to, že loučení je velmi obtížné- nepřišla bych na to :D A taky, že je důležitá dlouhá doba a popovídat si o zážitcích...
Ehm, sama za sebe bych řekla, že prostě univerzální klíč neexistuje. Už včera, kdy jsem se musela rozloučit se svojí nejlepší kámoškou, babičkou, tetou a strýcem jsem viděla, že prostě jedno univerzální AHOJ není možné.

JSEM PLAČKA! Ale ne taková ta, která brečí při loučení, většinou to na mě padne těsně po, takže když se s lidmi loučím, vypadám jako "super žena", která všechno ustojí. OMYL! Snažím se jen nebrečet, aby to loučení nebylo tak těžké a radši si pak pobrečím před lidmi, kteří mě neznají....

NERADA VZPOMÍNÁM! Teda pozor, vzpomínám moc ráda, ale ne při loučení, žiju přítomností a pokud se s někým loučím, věřím, že toho člověka uvidím, ať už to bude po Skypu za týden, přes mobil za měsíc a nebo osobně třeba za rok nebo dva, prostě se uvidíme.

LOUČÍM SE RYCHLE! Žádné loučení už od začátku setkání, to pro mě opravdu nefunguje. Na konci všeho lidi rychle obejmu a naskočím- viz bod JSEM PLAČKA :D

Spousta lidí ale můj postup prostě nedodržuje, takže pláčou, vzpomínají a nejlíp se loučí už hodinu dopředu- a já z toho mám potom nervy, ale jak jsem řekla, není univerzální postup, každý má to svoje...A tak se asi nejradši loučím se zdejší krajinou, ač vím, že mi toulky po ní a moje večerní výběhy budou opravdu chybět, je to snad jediný případ, kdy si můžu pobrečet i já, vzpomínat a loučit se třeba i hodinu a tak zbořit veškerá svoje pravidla. A tak, ať už se loučíte s kýmkoliv, přeji vám hodně sil a úsměv na tváři, protože lidi, kteří vás mají rádi s váma budou, i když zrovna nebudou na metr vzdálení a v dnešním světě Facebooku, Skypu, WhatsAppu a jiným podobným je ta komunikace o mnoho snažší, aneb jak řekla moje Emča: Ještě štěstí, že teď nemusím čekat na zprávu 3 týdny nebo měsíce, než by mi lodí došla....

That weekend you wanna remember...

Miluju víkendy, co miluju ještě více, jsou víkendy, kde mám plán. I přesto, že se celý tento, který mám těsně za sebou, nesl ve znamení loučení, musím podotknout, že jsem si ho neskutečně! užila. Hned v pátek k nám na vesničku dorazila Emča, kdy jsem pro ni aktivně vytřídila hromádku oblečení. Jsem moc ráda, že je někdo, kdo to bude nosit, protože mnohem více by mě mrzelo, kdyby ty moje kousky ležely několik let jen tak ve skříni. Konala se super módní přehlídka a pak už nás obě, po náročném dni začal chytat hlad a žízeň a tak jsme se vydaly na točenou malinovku na koupaliště. Mňam! Jako vytížené pracující ženy jsme si ale spořádaně zalehly už kolem 11...a JEN BLÁZEN A MY může vstávát už kolem 7 ráno, když mohl ležet až do půl 9. A tak jsme to využily k válení, balení a přebírání věcí v pokoji.
Kolem 10 jsme vyrazily autobusem směr Luhačovice. Luhačovice mám jako město strašně ráda, jen mi tam chybí více modernější podniků nebo kavárniček, jde vidět, že je všechno tak nějak upravené pro starší generaci. Ale co, udělaly jsme si krásnou procházku na koupák, kde jsme se poskládaly a slunily a slunily. Sobota vyšla nádherně a díky Emčinému neustálému připomínání jsme se ani jedna naspálila! Super! Užily jsme si perfektní den, skvěle pokecaly (jako tradičně) a bylo nám parádně. Já jsem potom zamířila směr Zlín a Ema domů.

Ve Zlíně mě čekala horká noc a hned to další ráno jsme měla namířeno směr Kroměříž, kde jsme se setkaly s Nikčou. Nikča je taková moje "soulmate" z výšky z Hradce a ač se nesetkáváme každý týden, ani každý měsíc, pokaždé je kde navázat...
Musím říct, že Kroměříž mě naprosto uchvátila. Určitě jsem v ní jako malá holčička byla, ale teď jsem si ji doslova vychutnávala. Ušly jsme za to naši několika hodinovou schůzku neskutečných kilometrů, podívaly se do květných zahrad, kde mě trochu zklamalo bludiště- vlastně nás obě, prošly si zámecký park doslova křížem krážem, kde jsme naopak zůstaly stát s otevřenou pusou nad krásou. Za ten den jsme se pěkně spařily, vypily neskutečných litrů vody, snědly jednu obří!!! pizzu, viz následující obrázky a užily si naše poslední momenty. Po dlouhé době spolu nám vyšlo i počasí ( máme jeden takový nepěkný zvyk, že pokaždé, když se spolu rozhodneme trávit čas, tak nám prší) a budu doufat, že i když to tentokrát nebude pár měsíců, ale rok, možná i déle, co se neuvidíme, tak to na našem kamarádství nic neubere. Mimochodem, opět se nám s Nikčou potvrdilo, že myslíme podobně a že mě ta holka prostě parádně zná, viz. foto nármku, kdy půlku jsem vybírala já ( nezávisle den před našim setkáním a půlku ona :D )

Víkend byl teda naprosto jedinečný a já si ho moc užila. Dnešním dnem už začínám počítat doslova dny a hodiny, protože příští týden touhle dobou budu takřka v NYC.

V květných zahradách :) A jak nám to sluší!

Mega pizza, ale chuť neskutečná!!!!

čekal na nás i páv- albín

Na dlouhou dobu poslední a moc oblíbená...

10 dní do odletu...

Nějak se mi tomu pořád nechce uvěřit, že mi v České republice zbývá mých posledních 10!!!! dní. V posledních dvou týdnech, kdy jsem nestíhala vůbec, ale vůbec nic, než jen chodit do práce, z práce a občas něco doma udělat, jsem měla pocit, že ten můj čas běží snad ještě rychleji.

Co se událo?
Potom, co mi dorazila víza a já si tak oddychla, že mám docela velký stres za sebou jsem konečně zaplatila i poplatek agentuře. Je fajn mít i tohle za sebou a nemuset tak myslet na to, že pořád musím něco platit...
Začala jsem taky s balením. Vždycky jsem každému radila, ať to s tím nepřehání, přeci VŠECHNO V USA JE.  Beru svá slova zpět a omlouvám se těm, kteří se nemůžou zabalit!!!! Balení na rok, popř. delší dobu je neskutečné...Ještě nemám vše dokoupené a už mám plný kufr.

Kdo by si myslel, že je toto nepořádek, musel by přijet ke mně dnes...vypadá to tu jak po prostřelení dělem :D

Prozatím jsem si dokoupila potřebnou drogerii a kosmetiku, kterou s sebou do USA ráda potáhnu.

Třeba Bioderma a její micerální voda je prostě k nezaplacení aa za tu cenu se vyplatilo, abych si koupila hned litr, protože je to to nejlepší, co používám. Taky jsem si pořídila pěknou zásobičku antiperspirantů, které se v Americe už sice prodávají, ale stále tam není tak velký výběr jako u nnás. Stejně jako odličovací tampónky. Pravda, na ty jsem sice narazila v Dollar store, ale proč si je nekoupit levněji ještě u nás?

Co bylo MUST, jsou zubní kartáčky Curaprox. Už je používám nějakou tu dobu a musím říct, že jsou prostě nejlepší a tak mám hned dvě balení po 3 kusech.
A v neposlední řadě jsou to tampóny, kdy jsem s tou "českou kvalitou" prostě spokojená nejvíce...
Pak se jistě najdou i různé serepetičky, které si potáhnu, jako make up, nějaké řasenky atd., ale to vím, že s klidem koupím i v USA a nemusím se zásobit.

Pořád tak nějak čekám, že mi dorazí letenka, kdy dnes přesně to je 10 dní před odletem a letenka by se měla objevit na aupair roomu, budu doufat, že nejpozději v pondělí přijde a já se tak slavnostně dozvím, kdy konečně letím. Přiznám se, že mě to drží tak trochu v nejistotě, ohledně cestování do Prahy...kdy, v kolik a jak?

Co mě ještě čeká?
Není toho málo...
Hned v pondělí musím na (doufejme už poslední) prohlídku k zubákovi. Potom, co jsem se taktně zbavila nenechavé 8ky minulý pátek jsem si užila krušné chvíle. Snad už v pondělí budu moct říct, že mám zuby v pořádku.
Další den- kdy jsem si vzala volno v prác!! (ano, i týden před odletem chodím do práce), si zajdu vyřizovat mezinárodní řidičský průkaz a hned ve čtvrtek mě čeká i ukončení zdravotního pojištění v ČR: Budu se modlit, aby se mi v průběhu 3 dní, co pojištěná nebudu nestalo nic a já tak nemusela vysolit pár tisíc za ošetření. To by bylo opravdu nemilé....
A v neposlední řadě jsou to dvě plné moci, které musím nechat potvrdit a tak zplnomocnit mamku.

A pak už je tu pátek a poslední sobota. Doufám, že v té době už budu nachystaná, snad i dobalená, abych si mohla ještě užít poslední chvíle s rodinu. Nějak na mě doléhá, že budu bez nich docela dost dlouhou dobu- rok, ožná i dva? A tak bych si to s nima chtěla ještě užít.

V neděli už me pak čeká odjezd, budu doufat, že za Haničkou do Brna :) kde se naposledy uvidíme v ČR. Mimochodem, i ona už má svůj MATCH  a odlétá za 14 dní po mně!!! Budu doufat, že v USA nás budou čekat nějaké parádní zážitky....a ač to ona ještě neví, chtěla bych ji zlanařit na společnou dovču na lodi :P budu doufat, že bude pro, protože já jsem 100% :)

A tak, v tomhle volném dni, kdy i Česko (nejen Texas) sužují horka, se jdu zabednit proti horku doma a začít pořádně třídit věci a oblečení...drte mi palce, není to totiž žádná procházka růžovou zahradou.