Lucy´s being an AUPAIR in USA: That weekend you wanna remember...

Miluju víkendy, co miluju ještě více, jsou víkendy, kde mám plán. I přesto, že se celý tento, který mám těsně za sebou, nesl ve znamení loučení, musím podotknout, že jsem si ho neskutečně! užila. Hned v pátek k nám na vesničku dorazila Emča, kdy jsem pro ni aktivně vytřídila hromádku oblečení. Jsem moc ráda, že je někdo, kdo to bude nosit, protože mnohem více by mě mrzelo, kdyby ty moje kousky ležely několik let jen tak ve skříni. Konala se super módní přehlídka a pak už nás obě, po náročném dni začal chytat hlad a žízeň a tak jsme se vydaly na točenou malinovku na koupaliště. Mňam! Jako vytížené pracující ženy jsme si ale spořádaně zalehly už kolem 11...a JEN BLÁZEN A MY může vstávát už kolem 7 ráno, když mohl ležet až do půl 9. A tak jsme to využily k válení, balení a přebírání věcí v pokoji.
Kolem 10 jsme vyrazily autobusem směr Luhačovice. Luhačovice mám jako město strašně ráda, jen mi tam chybí více modernější podniků nebo kavárniček, jde vidět, že je všechno tak nějak upravené pro starší generaci. Ale co, udělaly jsme si krásnou procházku na koupák, kde jsme se poskládaly a slunily a slunily. Sobota vyšla nádherně a díky Emčinému neustálému připomínání jsme se ani jedna naspálila! Super! Užily jsme si perfektní den, skvěle pokecaly (jako tradičně) a bylo nám parádně. Já jsem potom zamířila směr Zlín a Ema domů.

Ve Zlíně mě čekala horká noc a hned to další ráno jsme měla namířeno směr Kroměříž, kde jsme se setkaly s Nikčou. Nikča je taková moje "soulmate" z výšky z Hradce a ač se nesetkáváme každý týden, ani každý měsíc, pokaždé je kde navázat...
Musím říct, že Kroměříž mě naprosto uchvátila. Určitě jsem v ní jako malá holčička byla, ale teď jsem si ji doslova vychutnávala. Ušly jsme za to naši několika hodinovou schůzku neskutečných kilometrů, podívaly se do květných zahrad, kde mě trochu zklamalo bludiště- vlastně nás obě, prošly si zámecký park doslova křížem krážem, kde jsme naopak zůstaly stát s otevřenou pusou nad krásou. Za ten den jsme se pěkně spařily, vypily neskutečných litrů vody, snědly jednu obří!!! pizzu, viz následující obrázky a užily si naše poslední momenty. Po dlouhé době spolu nám vyšlo i počasí ( máme jeden takový nepěkný zvyk, že pokaždé, když se spolu rozhodneme trávit čas, tak nám prší) a budu doufat, že i když to tentokrát nebude pár měsíců, ale rok, možná i déle, co se neuvidíme, tak to na našem kamarádství nic neubere. Mimochodem, opět se nám s Nikčou potvrdilo, že myslíme podobně a že mě ta holka prostě parádně zná, viz. foto nármku, kdy půlku jsem vybírala já ( nezávisle den před našim setkáním a půlku ona :D )

Víkend byl teda naprosto jedinečný a já si ho moc užila. Dnešním dnem už začínám počítat doslova dny a hodiny, protože příští týden touhle dobou budu takřka v NYC.