Camping

Hned druhý týden u rodinky jsme si s holkama vymyslely, že bysme mohly jet na víkendové campování do Austinu. Kdo mě zná, ví, že Austin naprosto miluju a všechno, co je s ním spojené. Co více, campování je pro mě něco, co naprosto zbožňuju, ač už to takřka neprovozuju. A tak jsem se doma zeptala, aniž bych teda nějak moc čekala, že mi ten volný víkend dají. Přeci jen- v rodince jsem byla jen 2 týdny a tak mi i připadalo hloup se hned ptát na svůj volný víkend. No, ale doma bylo požehnáno a tak už se konaly velké plány.  Rozhodly jsme se, že nakonec pojedeme v 5 lidech- 5 různých národností- v mém milovaném autíčku.
A tak jsme v pátek se Silvi nabalily kufr stanem, postelema, židličkama a šly se na tu cestu vyspat. No, spaly jsme asi 6 hodin a už vstávaly, ale na cestu jsem se cítila dobře odpočinutá a všechno bylo v pohodě. Holky jsme vyzvedly a už se jelo. Čekala nás takřka 3 hodinová cesta do Austinu, kde jsme na pár hodiny zastavily a kochaly se...a já si hned v záchvatu nadšení koupila nááádherný řetízek s mapou Texasu, který prostě MILUJU!

Po Austinu už byl čas se vydat na naše camping place. Hned po příjezdu nás čekalo jedno velk zklamání- nemůžeme mmít táborák, chjo, ale co, okoukly jsme náš camping plac a sjely do obchodu, každá dle své chuti a košíky byly za chvilku plné.
Následovalo stavění stanu, tuto část bych teda radši vynechala...představte si 5 holek, jak se snaží postavit jeden zapeklitý stan. No, myslím, že ten, kdo se na nás díval, se musel hodně smát, ale musí se nám nechat, že jsme se smály taky. Nakonec to ale dopadlo dobře a stan nám ani v noci na hlavu nespadl.
Po náročné noci- jj, pařily jsme jako divé, jsme zabalily saky paky a vydaly se zpět do Austinu na nějaké teplé jídlo a obhlídnout Capitol, který mi vezme dech snad pokaždé...
Miluju řízení, ale po téhle cestě jsem byla tak unavená, že se mi do auta na delší cestování už sedat nechtělo.
Ale za camping to stálo!

Mimochodem, doporučuju úplně nejlepší hru na světě!!! Při seznámení s "klukama od vedle" jsme hrály Cards against humanity :)

First weeks...

Po příletu do Houstonu na mě hned první ráno čekalo přivítání s Laurou, zdá se to úplně neuvěřitelné, že je to 9 měsíců, co jsme se neviděly...a najednou jsem měla pocit, že to je jako včera...
A tak jsme se vydaly na náš pravideln Starbucks a hned potom pro malou. Bylo super vidět, jak nám to všechno pěkně jde. S se s Laurou staly kamarádkama a my si tak perfektně všechyn tři užily víkendovou zoo.
Hned v neděli jsme se s Laurou a její kamarádkou (teď už můžu říct i mojí) vydaly na Hamilton Pool. Je to jeden z dnešních "divů světa". Není sice nikde vepsaný, ale je to prostě nádhera. 

Ten další týden už jsem byla in charge, i přesto, že tady Laura ještě byla...no, s odstupem musím říct, že to naše seznamování probíhá postupně a myslím, že je to den ode dne lepší, ale začátky byly opravdu těžké. Mít kolem společnost rodičů a ještě dalších lidí...no, necítila jsem se zrovna dvakrát nejlépe...a když Laura odjížděla, slzy jsem měla nejen na krajíčku...

Po 3 týdnech můžu říct, že až na ta rána, která máme po většinu dní docela krušná, se sžíváme hezky. Malá naprosto nádherně spolupracuje, když jsme spolu samotné, je to to neslušnější a nejhodnější stvoření na světě...Trošku horší to je, když vycítí přítomnost rodičů...ale i tehdy, pokud ji zrovna něco nenaštve, dokáže být super kamarádka. Myslím, že za pár týdnů budeme fajn...jen si zvyknout na to, že období vzdoru není jednotýdenní záležitost... :) A vytváření si vlastního, dětského názoru zabere docela dost času....
Toť asi k tomu.
V rodince se cítím dobře :) I po 3 týdnech se stále nějak sžíváme dohromady a zvykáme si na sebe...ale mám v obou rodičích, hm, řekněme, docea slušnou podporu.

Co se týče kamarádů v Houstonu, tam to nemá chybu :)
Hned prvná týden jsem se potkala se Silviou ze Slovenska a společně v dalších týdnech jsme vtvořily "partu" o několika členech- věřte nebo ne, historie se opakuje a vlastně se daly do kupy nové aupairky z rodin, kde bývalé aupairky taky tvořily partu :) A já byla jednou z nich...je to naprosto super pocit...a o našich zážitcích určitě uslyšíte :) V dalším článku- CAMPING

Adventure has started....training school and NYC trip

Ani, se mi tomu nechce věřit, že jsem v USA už skoro měsíc, čas tady utíká tak nějak...extrémně rychle. Začnu ale hezky popořádku, letem do USA :) A protože by tenhle článek o měsíci byl asi nekonečný, bude lepší,když to hezky rozkouskuju :)

V sobotu, těsně před mým odletem do USA jsem si ještě k tetičce zajela na halušky. Věřte nebo ne, je to jedno z mála jídel, kterého bych se mohla ujíst, i přesto, že vím, že mi po něm bude pokaždé těžko...ale co! Žijeme jen jednou. A taky jsem věděla, že mě bue čekat loučení s tetou a strýcem :( ou ou,Ale kupodivu jsem zamáčkla slzu a ustála to.
Další ráno už to bylo šup šup, dobalit, oběd, kratší nap a jelo se do Zlína...tam už na mě čekala teta, strýc i babička. Musím říct, že loučení je prostě těžké, obzvlášť, když nevíte, jestli to bude na rok nebo dva...nebo kdo ví, jak dlouho. A tak, abych nebrečela, jsem si radši dopřávala kafíčka v RegioJetu a užívala si cestu do Prahy a potom krátkou návštěvu u Eleny v Praze.
Noc před odletem byla nekonečná, usnula jsem snad na hodinu, možná dvě...pořád jsem se převalovala, přemýšlela a bylo mi neskutečně zle...
To ráno poté, kdy už jsem čekala na Káťu na letišti bylo ok. O letu asi nejde moc, co psát. Jen to, že byl úúúúnavný a já opět nespala- už se mi to pěkně protahovalo. A tak jsem o hotelu v NYC přijela nejen totálně vyšťavená, ale i natvaná na celý svět- vrchol všeho bylo to, že jsme zmeškaly večeři! Pecka!

A ani noc v hotelu nestála za to...chjo, nechápu, proč mám takové problémy se spánkem :/. NAštěstí se mi podařilo aspoň na chvíli usnout a při školení mi nepadala hlava.
Hned první večer nám naše training ladies řekly, že budeme na pokoji s holkama ze stejné nebo aspoň close area a tak já ráno, celá natěšená zkoumala odkud holky jsou a kam letí- jasně, že ani jedna nebyla v TX a co víc? V Texasu jsem byla jediná! :D
Ale holky byly super company :) A potom, co jsme si propojily na tajnačku dveře s druhým pokojem to byla ještě větší zábava.
Training school byla perfektní a kdo říká, že se nudí, je to podle mě jen proto, že chce. Jasně, občas mi přišlo, že ty informace jsou naprosto zbytečný, ale Jody, naše training lad byla skvělá a o zábavu se nám postarala.
Hned v úterý jsme si udělaly bus tour do NYC. V New Yorku jsem byla poprvé a tak pro mě bylo všechno nové. NYC je nádherný...ale to je asi tak vše. Není to město pro mě, i když se mi tam líbilo, žít bych tam 100% nechtěla. Kažopádně :) tady jsou alespoň nějak fotky...protože třeba výhled z Top of the Rock je dechberoucí.

Zpět k training school- na pokoji jsem byla s holkama z Německa a UK, vedlejší pokoj byly dvě němky a brazilka, která teda anglicky nejspíš neuměla- tohle fakt nikdy nepochopím. A prakticky každou volnou chvíli jsme strávily spolu. Je mi trochu líto, že jsou všechny ve stejné area u Washingtonu DC...ale aspoň mám koho navštívit :) Plán je jasný!

Popsat moji cestu do Texasu slovy snad ani nejde. V den odletu k rodinám se vyskytly v USA četmé bouřky a x desítek letů bylo zrušených nebo posunutých. Můj, naneštěstí se jen posouval a posouval. Nebudu to déle protahovat, do Htownu jsem slavnostně přiletěla ve 3 ráno Houstonského času...a rovnou zapadla do postele....